Trvalka sezóny 2012 – Nepeta – šanta

Člověk si oblíbil za staletí svého soužití s přírodou bezpočet květin. Mnohé z nich jsou krásné, jiné účelné a váže se k nim celá řada pozoruhodných tradic. Téměř každý dokáže říct, které kvítko je mu nejmilejší. Jakkoliv to může být láska překvapivá a pochopitelná. Někdo rád růže, jiný třeba chmel. Dokonce si dokáží mnozí zamilovat tu či onu květinu proto, že je drahá tomu, koho sami mají rádi. Třeba kočky. Ačkoliv se říká, že kočky nemilují nikoho, není to pravda. Milují šantu. Tedy, jaksi, ne všechny. Ale některé kočky jistě šantu milují.
První šanty byly prý popsány u toskánského městečka Nepi, a odtud obdržely své latinské označení Nepeta. Jiný příběh zase odvozuje jméno od štíra, nepa, proti jehož jedu měla být šanta léčivou. Jisté je, že tyhle bylinky zdaleka nejsou jen květenou italských pahorků. V Evropě, ale i Asii a Africe jich najdeme dobrých 250 druhů. Jestliže pro mnohé pěstitele bylinek může být překvapením, co všechno šanta umí, pak pro chovatele koček je to říše neomezených možností. Co teprve až se to dozví kočky.

Jaká je šanta jako rostlina?
Všeobecně známou a opěvovanou je samozřejmě šanta kočičí, N. cataria. Jde o poměrně divokou až metr vysokou rostlinu s drobnými bílými kvítky. Zdaleka ale nebývá tak často k vidění. Daleko běžnější jsou v zahradách i parcích hojně používané nižší, vesměs modře kvetoucí druhy a variety odvozené od N. racemosa a její kříženci (Nepeta x faassenii). Jejich pěstování má u nás bohatou tradici a těší se veliké oblibě. Za pozoruhodné lze považovat například variety ´Walker´s Low´, robustní ´Six Hills Giant´, raná ´Grog´, drobná ´Kit Cat´ či bíle kvetoucí ´Snowflake´.
Dlouhá léta bylo výše uvedené vším, co bylo o šantách obecně známo a za co byly považovány. Přesto se v našich zemích již desítky let tu a tam pěstují i zástupci tzv. „vysokých šant“. Již ve 20. letech 20. století se u nás pěstoval kavkazský druh N. grandiflora dosahující až 120cm. Podobně i N. sibirica, která má nápadně velké modré květy a velmi specifické aroma. Prakticky všechny vysoké šanty mají vonné listy a mezi barvami květů převažuje modrá či modrofialová. Jelikož jde o skupinu v posledních letech poměrně bohatě šlechtěnou, nechybí i variety s květy bílými, růžovými nebo lila purpurovými. Pozoruhodné jsou též kresby uvnitř květů a zbarvené kalichy. Celá řada druhů má poměrně velké listy, které na podzim nápadně zlatožlutě barví. Mezi nejcennější patří N. kubanica, subsessilis, nervosa, nuda a manchurensis. Čestnou výjimkou je N. govaniana s květy světle žlutými.

Kde se šantám daří?
Obecně vzato jsou šanty považovány za bylinky milující sucho, slunce a chudou půdu. U drobnolistých druhů je to i do značné míry pravda. Vysoké druhy s větším listem dobře snáší slunce, ale nesnesou plný úpal a trvalý přísušek. Půda s dobrou drenáží, spíše písčitá až drobně kamenitá, prospívá všem druhům. Na humózních živných zahradních půdách mají šanty v létě tendenci k rozléhání.
Nízké šanty jsou známé svou dobrou regenerací po zpětném řezu a schopností opakovaně kvést v pozdním létě a na podzim. Všechny druhy se dobře množí v předjaří řízky s patkou a nebo v létě rozdělením po hlubokém řezu na konci kvetení. S úspěchem se též sejí.
Šanty lze v zahradě velmi dobře použít zejména díky jejich nenáročnosti a dlouhé době kvetení. Nízké druhy se velmi dobře vyjímají s růžemi nebo na obrubách trvalkových rabat. Vysoké druhy se velmi dobře potkají s denivkami, třapatkovkami, kopretinami či pivoňkami. Velice dobře se doplňují i se středními trávami, protože začnou kvést dříve, než stébla začnou nabírat výšku a pozdním létě s remonty dobře ladí.

Kočky by určitě šanty vyzkoušely, vybraly si tu svou a v té se pokud možno denně válely, či ji alespoň ožužlávaly. Pokud ovšem nenávidíte kočky, vězte, že šanta je i výtečnou bylinou na různé neduhy duše a těla. Od repelentu přes anestetikum až po halucinogen. Stačí si jen vybrat a věřit.