Trvalkové dny, týdny, roky…

Pojem trvalky se prolíná českým jazykem v řadě souvislostí a občas dozná nečekaných spojení. Ne každý zná ovšem jeho historii a tím méně i současnost.

V průběhu 19. století se stupeň zahradnicko botanického poznání prohloubil natolik, že postupně vešlo ve všeobecné používání rozdělení rostlin dle jejich životní strategie. Běžnými pojmy se tak staly konifery, alpinky, pereny, bieny, anuely a další. Latina se počeštila a bylo slovo. Vytrvalé, tedy přezimující a víceleté zahradní květiny byly v odborném tisku zhruba od 70.let 19.století nazývány pereny. Toto označení se rychle vžilo a ačkoliv celá generace zahradníků vnímala stále rostliny bez jakýchkoliv hranic, škatulka se ujala. Za první vlnou jejich popularity stály zářné osobnosti tehdejšího zahradnického světa, František Thomayer a Martin Fulín, kteří v 90.letech 19. století začali pereny hojně využívat v pražských parcích inspirování francouzskou praxí prvého z nich. Cenné spojení talentovaného tvůrce a šikovného zahradníka položilo základ tradici nového zahradnického oboru, a z jejich francouzských „rabátek“ těžíme dodnes. Je to obor maličký, čítající toliko desítky osob, zovouce se „perenářství“.

Slovíčko trvalky se objevilo mnohem později, a podle tradice patří zásluha na jeho zavedení zahradníku Antonínu Vejtasovi z Jaroměřic nad Rokytnou. Podobně jako pereny se proměnily na trvalky, tak se i pro ostatní obdobné pojmy usilovně hledalo české jméno, vznikly jehličnany, skalničky, dvouletky či letničky. Z odborných zahradnických kruhů ale nikdy zcela nevymizely a udržely se více či méně podnes. Vln popularity zažily tyto květinky celou řadu, nejvíce byly vyhledávány za první republiky a na přelomech posledních dvou století.

Co jsou a co nejsou trvalky? Častou otázkou je, zdali je to či ono vytrvalé a vše vytrvalé v našich zimách bývá nazýváno trvalkou. To je ovšem holý omyl, protože trvalky jsou jen víceleté nedřevnatější byliny. Zcela zvlášť stojí nejen keře a polokeře, ale i trávy a kapradiny. V případě skalniček se vedou již léta pře o některých rostlinách, které rostou ve skalních spárách, ale přitom je lze používat i jako záhonové pereny v obrubách. Jsou to tedy skalničky či trvalky? Podobně se například barvínky či levandule tradičně pěstují s trvalkami, ačkoliv se jedná přinejmenším o polokeře. Tradice je někdy silnější a květiny, jak známo, knihy nečtou.

Trvalkový záhon je žánr, který je v českých zemích velmi dobře zakořeněn a i oproti okolním krajinám se u nás o své zkušenosti dělí tisíce nadšených pěstitelů s desítkami erudovaných zahradníků i profesionálních perenářů. Od odborných seminářů na kterých se řeší způsob založení či umístění záhonu, kombinace rostlin z mnoha pohledů a následné péče o celé promyšlené kompozice, až po setkání s laiky na akcích typu Trvalkové dny a nebo prostřednictvím programu Trvalka sezóny. O poslední dvě jmenované aktivity se po léta stará Český spolek perenářů, který se svou činností snaží důstojně navázat na prvorepublikový Svaz československých pěstitelů a milovníků peren. Jejich cílem je podpora tradičního pěstitelství se zodpovědností vůči pěstovaným sortimentům, řemeslu, využití místních zdrojů i životnímu prostředí. Obdivovatelům trvalek tak nabízí cestu k tuzemským výpěstkům a informacím o nich. Během trvalkových dnů se tak mohou návštěvníci nejen seznámit se sortimenty a našimi pěstiteli, ale i formou dílny sledovat profesionální komponování záhonů, osazování nádob a dalších kreací, které trvalky umožňují.

Proč trvalky? Poněkud neprávem bývají trvalky popasovávány s letničkami. Ty ovšem nabízejí dobu kvetení a množství květů, které trvalka nikdy nemůže dosáhnout. Zde větru dešti neporučíme. Trvalky se mohou v záhoně v kvetení střídat, to ano, ale jejich kvetení obvykle trvá v řádu několika týdnů. Jejich prostřednictvím ovšem můžeme sledovat nejen sezónní proměnu v roce, ale i proměnu celé svojí zahrady v řádu let. Perenové rabato se nám doslova mění před očima. Jeho plošky se rozsvěcejí a zhasínají každý rok trochu jinak, jak se vnitřní skladba jeho pojetí vyvíjí. Kopretiny po třech letech mohou slábnout a pivoňky teprve strojí do parády. Tak se před vámi děje život v přímém přenosu a není výjimkou, že se při pravidelné péči stane takové rabátko i věčným mementem zahrady, které si nese svojí stopu a styl po generace.

Lidové noviny 6.června 2015