Trvalky – obecný text pro akci ´Trvalkové dny´

Trvalky jsou důležitou skupinou okrasných rostlin. Téměř od nepaměti se více či méně často vyskytovaly jako nezbytný doplněk zahrad i parkových výsadeb.
Samotný název trvalky nebo pereny, jak se rovněž tato skupina občas nazývá, je odvozen od latinského perennis – vytrvalý. Jak už tento název napovídá, jde o vytrvalé rostliny, které vydrží na stanovišti řadu let. Samozřejmě pokud jsou vysazeny v optimálních podmínkách.
Období nepříznivé pro vegetaci, v našich podmínkách tedy zimu, přečkávají tyto rostliny díky svým podzemním orgánům – kořenům, oddenkům, hlízám či cibulím. Nadzemní část u většiny druhů na podzim odumírá. Toto je i hlavní rozdíl mezi trvalkami a letničkami. Pravé letničky projdou celým životním cyklem během jednoho roku, na jaře vzejdou, v létě vykvetou, během podzimu dozrají semena a celá rostlina odumírá. Nepříznivé období pak přečkávají právě semena. Typickým příkladem mohou být oblíbené čínské astry (Callistephus chinensis), aksamitníky (Tagetes) nebo ostálky (Zinnia). Trvalky mohou naopak vykvétat a přinášet semena po řadu let. V některých případech ale nemusí kvést již prvním roce po výsevu, kdy potřebují vytvořit dostatečně velký vegetativní aparát a kvetou pak až v roce následujícím (např. Echinacea). Je tu ale ještě jedna skupina rostlin, která stojí jakoby mezi letničkami a trvalkami, a to jsou dvouletky. Tyto rostliny vytvoří v prvním roce pouze listovou růžici a nakvétají v druhém roce po výsevu. Po odkvětu opět celá rostlina odumírá a zůstávají semena. Zde je možno jako příklad uvést náprstník červený (Digitalis purpurea) nebo topolovku růžovou (Alcea rosea). Aby to nebylo tak jednoduché, je potřeba ještě zmínit rostliny, které jsou ve své domovině trvalkami, ale v našich podmínkách nepřežívají zimu, označují se jako tzv. nepravé letničky. Zde může být typickým příkladem známá gazánie (Gazania splendens) z jižní Afriky, nestařec (Ageratum) ze střední Ameriky nebo populární petunie (Petunia).
Trvalky rostou v přírodě na nejrůznějších stanovištích, najdeme mezi nimi mnoho horských rostlin – známých skalniček (např. lomikameny, netřesky, hořce), dále rostliny evropských či asijských luk s dostatkem vláhy (kopretiny, smolničky, kakosty, rozrazily, stračky), rostliny severoamerických prérií (třapatky, vytrvalé astry, floxy, zavinutky, vytrvalé slunečnice), rostliny stepních oblastí jižní Evropy, Asie a Středomoří s nedostatkem vláhy v letních měsících (šalvěje, hvozdíky, divizny, kosatce, levandule, mnoho druhů cibulovin a trav). Rostliny v podrostech světlých listnatých lesů (dymnivky, jaterníky, sněženky, plicníky, bramboříky). Vlhkomilné a stínomilné rostliny (hosty, čechravy, popelivky, dlužichy). Rostliny mokřadní, rostoucí na velmi vlhkých, podmáčených stanovištích (blatouchy, orobince, kosatec žlutý) či rostliny rostoucí přímo ve vodě, na dně mělkých vodních toků nebo rybníků (lekníny, stulíky). Je tedy zřejmé, že nároky trvalek na pěstování mohou být velmi různé a je potřeba alespoň základní požadavky rostlin respektovat, a to zejména při osazování trvalkových záhonů, či vytváření větších skupin rostlin, kde dochází ke kombinaci více druhů a odrůd trvalek. Především je potřeba zohlednit nároky na světlo a vlhkost půdy, důležitou roli hrají i velikost rostlin a doba kvetení. Ideální je samozřejmě vytvoření takového trvalkového záhonu, který kvete po celou dobu vegetace.

Příklady kombinací trvalek na záhonech:
1) trvalky pro záhon na plném slunci při zajištění dostatku vláhy: Aster novae angliae, Aster novi belgii, Delphinium, Monarda, Phlox paniculata, Penstemon, Erigeron, Helenium, Heliopsis, Rudbeckia, Chrysanthemum, Geranium pratense, Lobelia
2) trvalky pro záhon na plném slunci s nepravidelnou závlahou snášející sucho: Papaver orientale, Hemerocallis, Geranium x cantabrigiense, Geranium dalmaticum, Geranium sanquineum, Platycodon grandiflorum, Gypsophilla repens, Gypsophilla paniculata, Veronica incana, Salvia lyrata, Eryngium, Aster linosyris, Aster amellus, Phlox subulata, Helianthemum, Pulsatilla, Achillea, Acanthus, Festuca, Helictotrichon
3) trvalky pro záhon v polostínu-stínu při zajištění dostatku vláhy: Heuchera, Tiarella, Hosta, Anemone japonica, Astilbe, Epimedium, Lamium maculatum, Geranium wlassowianum, Geranium phaeum, Geranium x oxonianum, Primula vulgaris, Primula elatior, Polygonatum, Aruncus, Viola
4) trvalky snášející přechodný nedostatek vláhy a polostínu: Geranium macrorhyzum, Vinca minor, Iberis sempervirens, Geranium x cantabrigiense
5) trvalky s velmi vysokým nárokem na půdní vláhu (podmáčené půdy) a slunné či polostinné stanoviště: Caltha palustris, Iris pseudacorus, Ligularia, Lythrum salicaria, Trollius, Primula japonica, Primula bulleyana, Primula chungensis, Primula florindae, Carex morrowii

Příklady trvalek dle doby květu:
Předjaří Hepatica nobilis, Corydalis cava, Caltha palustris, Eranthys hyemalis, Helleborus niger, Primula acaulis, Primula rosea
Jaro Adonis vernalis, Convallaria majalis, Ajuga reptans, Doronicum, Epimedium, Geum, Iberis sempervirens, Myosotis, Omphalodes verna, Phlox subulata, Primula, Pulmonaria, Papaver orientale, Iris
Konec jara a začátek léta Achillea, Aquilegia, Armeria, Campanula, Delphinium, Hemerocallis, Geranium, Dianthus, Iris, Paeonia, Papaver orientale, Polemonium, Trollius, Salvia
Plné léto Achillea, Aquilegia, Campanula, Dianthus, Phlox paniculata, Helenium, Monarda, Erigeron, Lobelia, Penstemon, Hemerocallis, Salvia, Nepeta, Gaura, Echinops, Echinacea, Rudbeckia, Platycodon, Veronica, Delphinium, Heliopsis, Solidago, Salvia
Konec léta a začátek podzimu Solidago, Helenium, Anemone japonica, Aster linosyris, Aster amellus, Aster novae angliae, Aster novi belgii, Leucanthemum serotinum, Boltonia asteroides, Helianthus, Chrysanthemum, Sedum telephium

Jak je vidět, sortiment trvalek, to už nejsou pouze rostliny babiččiných zahrádek, kde dříve dominovaly floxy, kopretiny, stračky, řebříčky, vytrvalé astry a chryzantémy. V současné době je možné získat desítky druhů a stovky odrůd rostin, jejichž tradice pěstování se teprve rodí. Za všechny lze uvést nap. kakosty (Geranium), lobelky (Lobelia), dračíky (Penstemon), svíčkovec (Gaura). Na oblibě začínají vzrůstat i druhy okrasné převážně listem, jako dlužichy (Heuchera), tiarely (Tiarella) a bohyšky, nebo-li hosty (Hosta).
Ošetřování trvalek na stanovišti je relativně nenáročné. Důležité je zvolit vhodnou polohu dle druhu rostlin (slunce/polostín, dostatek vláhy/susší půda). Většině trvalek vyhovuje normální zahradní zem s dostatkem živit, popř. ornice obohacená kompostem. Některým druhům (např. prvosenkám, hostám, čechravám) prospěje přidání rašelinového substrátu. Optimální doba pro sázení trvalek je jaro nebo časné léto. Rostliny sázené v tuto dobu dobře zakoření a lépe přečkávají zimu než trvalky sázené na podzim. Před začátkem vegetace je vhodné přihnojení trvalek některým hnojivem ze základními živinami (dusík, draslík, fosfor) popřípadě i s obsahem dalších živin (hořčík, vápník). Během vegetace je vhodné odstaňovat odkvetlé květy, což může u řady druhů podpořit další nakvétání či vést přímo k opakování kvetení, tzv. remontování. Dobře remontuje např. Delphinium nebo Salvia nemorosa. Vhodné je i odstraňování nemocných či patogeny napadených částí rostlin. V některých případech může pomoci i chemická ochrana, např. proti houbových chorobách jako je padlí na Phlox paniculata, Monarda, Aster novi belgii. Se škůdců se mohou nejčastěji vyskytovat mšice. Výběr chemických prostředků je poměrně široký a často se mění, je tedy vhodné konzultovat vhodnost konkrétních přípravků v odborné prodejně. Pokud to dovoluje hustota výsadby, je během vegetace vhodná okopávka a prokypření půdy a samozřejmě je nutné odstraňování plevelů, zejména vytrvalých. Na podzim, po skončení vegetace je potřeba ostříhat odumřelou nadzemní část rostlin a u většiny druhů neuškodí zimní přikrývka z chvojí nebo zasypání rostlin tenkou vrstvou rašeliny (Monarda). Některé druhy (např. Penstemon, Gaura, Lobelia) mohou během zimy vymrznout, tyto je pak potřeba zakrýt zvlášť důkladně a lépe je mít vždy alespoň jednu rostlinu ve studeném skleníku při cca 5°C pro opětné namnožení na jaře.
Množení trvalek je samostatnou kapitolou péče o tyto rostliny. I přesto, že se jedná o rostliny vytrvalé, je vhodné po několika letech trsy vyjmou, rozdělit a znovu vysadit. Rostliny se tímto zmladí a lépe rostou. Rovněž je vhodné v místě nové výsadby vyměnit substrát nebo alespoň přidat novou půdu s dostatkem živit. Období, po které by se mělo přikročit k zmlazení trsů a jejich rozdělení je různé, řada druhů vydrží na stanovišti třeba i 10-15 let. Obecně lze říci, že takovou univerzální dobou, po jejímž uplynutí je vhodné trvalky zmladit, je 5-7 let. Dobrým vodítkem, dle něhož je možné se orientovat, jsou samotné rostliny. Pokud vidíme, že rostliny ve centru trsu již slabě rostou a nedosahují výšky rostlin na okraji trsu, je nejvyšší čas na rozdělení a zmlazení rostlin. Obecně lze říci, že druhy, které kvetou v létě a na podzim dělíme na jaře a druhy které kvetou časně z jara dělíme na podzim. Pro získání nových rostlin můžeme zvolit i jiné cesty množení, velmi vhodný způsob je řízkování, kdy odebíráme vrcholové nebo osní části stonku, popřípadě rašící výhonky. Řízkujeme zejména na jaře a začátkem léta, kdy jsou rostliny ve vegetativní fázi a ještě nekvetou. Řízkováním lze úspěšně množit většinu rostlin, jako příklad je možno uvést vytrvalé astry, floxy, violky, šalvěje, hlaváče, monardy a mnoho dalších. Podstatnou výhodou vegetativního způsobu množení, tedy takového, kdy nová rostlina vznikne rozdělením trsu nebo nařízkováním, je jistota, že nově získané rostliny jsou zcela stejné jako rostlina mateřská. Trvalky lze samozřejmě množit i pomocí semem, tento způsob je vhodný zejména u druhů získaných přímo z přírody. U odrůd, které již vznikly jako výsledek mnohaleté šlechtitelské práce, může množení osivem často přinést zklamání. Vzešlé rostliny nemusí vypadat stejně, jako matečná rostlina, z níž bylo osivo zklizeno. Rostliny se mohou lišit v barvě květů, v době kvetení, ve velikosti nebo v jiných znacích. Je to v důsledku toho, že kulturní odrůdy trvalek vznikly mnohdy křížením několika druhů planých rostlin, dlouholetým výběrem zaměřeným na zvýraznění některých vlastností nebo naopak jejich potlačení jiných. Vzniklé odrůdy si pak tyto vyjímečné vlastnosti uchovávají právě jen v tom jedinečném exempláři, který se podařilo získat. Aby se tyto vlastnosti udržely, množí se dále výhradně vegetativní cestou, bez použití semen.
Uplatnění trvalek v zahradní a sadovnické tvorbě je neobyčejně široké. Výsadby trvalek jsou ekonomicky a pracovně méně náročné než např. výsadby letniček. Už jen proto, že se zakládají na mnoho let dopředu a nevyžadují tak intenzivní péči jako letničky. S trvalkovými záhony je možno se setkat v zahradách rodinných domů, ve veřejné zeleni, v parcích. Lze jimi osázet místa intenzivně ošetřovaná, ale i extenzivní stanoviště bez stále závlahy a soustavného ošetřování. Mohou najít svoje místo na plném slunci, v podrostu stromů, na místech suchých ale i na místech s nadbytkem vláhy. Jsou důležitým doplňkem dřevin v okrasných výsadbách. Řadu druhů je možno využít i k řezu a k výzdobě interiérů. Drobnější druhy jsou velmi vhodné i k ozelenění hrobů. Skalničky a některé horské rostliny mohou najít domov v nádobách či kamenných korytech na terasách nebo balkónech domů, kde vlastní chybí zahrada.
V České republice má pěstování i šlechtění trvalek velkou tradici a stále je na co navazovat, a to i přesto, že v současné době je právě šlechtění nových odrůd u nás v útlumu a novinky se v sortimentech objevují díky práci šlechtitelů v zahraničí. K nejúspěšnějším výsledkům práce českých šlechtitelů patří např. skupina odrůd Primula x pruhoniciana, Heuchera x pruhoniaciana, vyšlechtěných ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Pozornost si určitě zaslouží např. špičková odrůda kopretiny ´Sněhurka´ českého šlechtitele Bláhy. Český původ má i mnoho odrůd chryzantém, tulipánů, lilií, mečíků nebo jiřin. V posledních letech si trvalky začínají opět nacházet místo ve školkařské produkci a kvalitní výpěstky nabízí celá řada domácích pěstitelů.