Underground po zahradnicku

Potkali jste poslední dobou někoho v autobuse, metru, vlaku či někde na chodníku třeba s ovocným stromkem v ruce? Dost možná ano. Stejně tak jako s odkopkem v tašce či kyticí květů ze zahrady. Nadvláda hobbymarketů a jejich spotřebnosti je sice obrovská, ale zřejmě již kulminovala a objevuje se tichý protiproud.

Na podzimním trhu zahradních květin v berlínské čtvrti Dahlem je živo. V sobotu i neděli od rána do večera proudí davy lidí a téměř až nezřízeně kupují. Fotografuji si ty davy lidí a hlavně tu „koupěchtivost“, protože to se u nás nevidí. V čem je jiná nabídka a v čem je jiná poptávka? Předně tento trh je elitní zahradnickou záležitostí a organizátoři si velice pečlivě vybírají. Všichni prodávající jsou pěstitelé, dnešním slovníkem tedy prvovýrobci. Nepustí sem žádné překupníky, nevidíte tady překrmené „brojlery“ známé ze zahradnických velkopěstíren, kterých jsou plná zahradní centra. Ano, zde nabízené výpěstky nemají „kazítka“, která zapříčiní jejich včasný úhyn. Tyhle kytky jsou pěstované tak, aby rostly do krásy. Je vidět, že mezi pěstiteli a pěstiteli na obou stranách stánků je stejný zájem. Stánkaři ví, že prodají a zákazníci ví, že dobře pořídí. Takže jsou všichni předem spokojení a jde jim zejména o setkání. Nabídka je skutečně obrovská. Bez nadsázky jde o nejlepší trh ve střední Evropě.

Najdete tu samozřejmě záplavu květů pozdního léta a časného podzimu, hlavně floxy, zápleváky a některé astry. Samozřejmě, co kvete, se prodává nejlépe. Nicméně je tu i spousty rostlin, které nekvetou a nyní je nejlepší doba k jejich výsadbě. Čerstvě dobyté denivky, pivoňky či kosatce. Samozřejmě nepřeberné množství cibulovin. Prostě tu od krokusu za pár centů až po japonské podléšky za stovky eur koupíte cokoliv Vás napadne. Přímo od těch, kteří rostliny pěstují. Tudíž se můžete zeptat na cokoliv a dostanete nejerudovanější možnou odpověď. Skutečnost, že se prodávají i nekvetoucí rostliny v tak hojné míře, svědčí o tom, že kupující vědí dobře co chtějí a kdy je nejlepší si to koupit. Odmítli se stát nástrojem marketingu a zůstali nejen nohama na zemi, ale především prsty v kompostu.

Pokud chce někdo igelitovou tašku na svůj nákup, jste povinni mu ji prodat. Poučeni z Čech bereme celý balík. Prodá se jich za celý víkend třicetdva. Všichni mají své tašky a vozíky. Jdou nakupovat a jsou na to připraveni. Takzvaný „impulsivní prodej“ je tu neznámým pojmem. Kvalita výpěstků je různorodá. Na několika stáncích jsou k mání rostliny zjevně dlouhodobě podvyživené. Nicméně je vidět, že pro zákazníky vyhledávající „bio“ je tohle naopak známka přirozenosti. Stejně jako koupit si jablko s flíčkem. Stejné je to se substráty. Někteří si prostě s rabováním rašeliny hlavu nelámou, jiní mají výhradně domácí komposty. Většina rostlin je hrnkovaných, ale je vidět, že návrat k původní, dobývané kultuře, se i tady projevuje. U některých kultur obzvláště. Pivoňku tak koupíte s přirozeným kořenovým systémem, ne zmrzačenou podle rozměru hrnce. Místní to dobře vědí.

Samozřejmě převažují pěstitelé z Německa, ale když už tak z celého a ze všech okolních zemí k tomu. Prémiová místa patří legendárním firmám jako je Foerster nebo Gaissmayer, ale okruh prodejců vůbec není trvale ustálený. Špitá se, že na nové místo je 200 přihlášek a pořadatelé velmi důsledně vybírají. Přesto jsou tu nové a mladé začínající firmy. Jen musí přijít s něčím opravdu novým. Buď v sortimentu nebo v přístupu. Kdo je z jaké země tu nehraje roli, lidem jde o kytky. Alpinky od Holzbecherů tu mají už po léta dobrý zvuk a stálé zákazníky. Naopak, lidé to kvitují a jakýsi chlapík vtipně prohlásil, že má raději Brno než Prahu, k velkému pobavení všech přítomných. A to je tu cítit na každém kroku. Pro všechny jde především o setkání nad květenou, kterou mají rádi a která je spojuje. Když pak v neděli skládáte prázdné bedny do auta, víte, že perenky jsou v dobrých rukou. A u nás? Ne, vůbec není na místě povolit nyní uzdu nějaké povodni nářků. Kdepak. My jsme národ pěstitelsky zdatný a je to vidět. Po roce 2000 se plíživě začala vkrádat iluze květin jako strojních výrobků továrního charakteru a ty začaly sjíždět na naše stoly z výrobních pásů ve větším než malém množství. Podepsalo se to hlavně na podzimní sázecí sezóně a ta pozvolna přestala existovat. Jakoby se pěstitelské tradice vytratily a obecné povědomí o tom, že podzimní čas na sázení je u většiny rostlin výrazně vhodnější, bylo převálcováno jarem. Brnkání na emoce přehrnulo rozum. Po roce 2009 trh výrazně propadl, zaúpěli zahradníci i zahrádkáři. Každý po svém. Jakoby měly obě strany čas na zamyšlenou. Kupující přestal chtít být jen za kavku a začal se ptát proč mu každá koupená kytka nejdřív shodí všechny listy, téměř zajde a pak je nutno jí celou znovu vypiplat. Aby zašla o rok později z neznámých příčin. Lidi dlouho svalovali vinu na sebe, říkali, že nevypěstují ani šnytlik. Jednoho krásného dne jim ale došlo, že je někdo bere na hůl. Ne všem, ale mnohým. Z mnohých zahradníků se mezitím bohužel stali překupníci a dopěstovávatelé, ostatní zkrachovali, zestárli nebo šli dělat něco jiného. Odkopek a kytka přes plot se staly zase artiklem a jednou z mála cest jak se dostat k rostlině která skutečně vydrží. Několik zahradníků, kteří množí vlastní rostliny, ještě existuje a pár nových dokonce vzniklo. Také je vidět, že podzimní sezóna posiluje a to nejen kvůli astrám a listopadkám. Pár lidí si všimlo, že růže i ovocné stromky jsou lepší dobývané, než hrnkované, nehledě na cenu. Taky sázet trvalky na podzim je z mnoha důvodů lepší než zjara. Jen se to zapomnělo a nikdo neví proč.

Lidové noviny 11.listopadu 2017