Uspěla v Anglii, uspěje v Čechách?

Hampton Court Flower Show je ve Velké Británii nejrozlehlejší přehlídkou zahradního designu a vyhrát v ní se svým projektem se cizinci podaří jen velmi výjimečně. Jedním z nich se stala v roce 2011 Petra Horáčková. Jaké to je uspět v Anglii? A jaké to je vrátit se do Čech a začít tady?

Co je Hampton Court Flower Show?

Jde o každoroční soutěž, kde se realizují návrhy zahrad, schválených komisí pět měsíců předem. Každý soutěžící má nakonec jen něco málo přes dva týdny, aby všechno zrealizoval. Podstatné je, že každý má možnost získat zlatou medaili, pokud splní všechna kritéria. Dále v každé kategorii je vyhlášen nejlepší návrh, který je oceněn Tudorovskou růží od předsedkyně královské zahradnické  společnosti (Royal Horticulture Society) a člena královské rodiny.

Je tato přehlídka obecně považovaná za druhou nejvýznamnější v Anglii? Po legendární Chelsea Flower Show?

Druhou nejvýznamnější v Anglii a díky své rozloze první největší v Anglii i nejpočetněji obsazenou. Prošlo jí tehdy asi 200 tisíc návštěvníků. Zahrad bylo 51.

Vy jste nezačínala jako zahradnice, tak co vás tedy zaválo k zahradnímu designu?

Měla sem k tomu vždycky blízko, ke kytičkám, k zahradě, k přírodě. Takže poté, co jsem dokončila studia ekonomie, tak právě to bylo něco, co mě trošku přimělo zamyslet, co bych opravdu chtěla dělat. Bylo to spontaní rozhodnutí a dopadlo to. Dobře.

Zahradní design jste vystudovala, ale až v Anglii? Jak to vypadalo?

Ano. Bylo to hodně náročné. Jednak jsem pracovala a studovala na dálku zároveň. Jeden den v týdnu, ze svých dvou volných, jsem obětovala na prezenční studium a pak ještě večer jsem dělala domácí úkoly. Část školného jsem musela platit sama a část byla dotovaná státem, takže to nebyla až tak vysoká částka. Studium trvalo tři roky.

Jak vypadaly závěrečné zkoušky?

Šlo o projekt, který jsme každý navrhnul a odprezentoval. Všichni byli hodní, opravdu, tam je jiná forma studia. Alespoň mě to tak přišlo.

Kdo přišel s nápadem zúčastnit se Hampton Court Flower Show? Byla jste čerstvě dostudovaná…

Bavily jsme se spolužačkou, která do soutěže chtěla jít. Řekla jsem jí že ano, ale podstatné bylo dostat do toho i nějakého sponzora. Ona ten kontakt měla, takže jsme se rozhodly, že do toho půjdeme. Tak jsme se setkaly, zkoušely něco navrhnout a nakonec návrh poslaly hodnotící komisi.

To může udělat každý?

Ano. Každý může návrh poslat. Pak je to na hodnotitelích z královské zahradnické společnosti (Royal Horticultural Society), kteří to schválí nebo neschválí. Anebo, jako nás konkrétně, se vás zeptají jestli nechcete z kategorie „malá zahrada“ návrh předělat na „velká zahrada“.

To se vám asi trochu podlomily kolena?

Byly jsme z toho hodně překvapené. Říkaly jsme si, kde na to seženeme další peníze. Ale to se všechno vyřešilo.

Přišlo ještě další kolo?

Ne. Schválili nám to, co jsme navrhly. Možná měli jednu dvě připomínky, nad nimiž jsme se zamyslely, hotový návrh jsme poslaly a tento konečný návrh se realizoval.

Byly jste na to samy nebo jste dostaly tým?

Člověk si to musí zařídit všechno sám. Tudíž jsme sháněly veškeré rostliny, jezdily po školkách a vybíraly, co se nám hodí a líbí. Důležitá byla kvalita a dostupnost rostlin pro dobu realizace show. Potom jsme se po přátelích ptali, kdo by nám mohl pomoci. A každý moc rád přišel i když nevěděli jak to dopadne.

Kolik jste měli času na celou přípravu od schválení projektu po realizaci?

V prosinci jsme kreslily náš první návrh, začátkem ledna jsme se dohodli na kategorii „velká zahrada“ a koncem června se realizovalo. S tím, že 4. července jsme se dozvěděly výsledky a den na to se areál otevřel veřejnosti.

Show ale trvá poměrně krátce, ne?

Se vším všudy sedm dní. Šest pro veřejnost. Poslední den se odpoledne prodávají rostliny a pak se to celé rozebere. Těch jsme prodaly hodně, dokonce i stromy se podařilo prodat zahradnímu centru.

Jak vypadalo vaše umístění? Ve své kategorii?

Bylo nás několik v naší kategorii se zlatou medailí. A naše zahrada byla ještě k tomu vyhodnocena jako nejlepší. Protože šlo o kategorii „velká zahrada“ tak šlo o hlavní cenu a s tím spojené ocenění, Tudorovskou růži.

Je to už přes pět let, takže, co bylo dál? Úspěšná kariéra?

Já asi nejsem úplná kariéristka, mě přišlo, že nemám dost zkušeností. I když to byl takový úspěch, tak jsem asi buď byla nohama na zemi nebo mi nechyběla sebekritika, že jsem teprve čerstvě po škole.

Zůstaly jste s kolegyní spolu?

Každá jsme si šla vlastní cestou. Já sem hodně spolupracovala se společností Philip Nixon Design, takže jsem postupně směrovala tam a stále pro ně pracuji.

Začala jste ale i svou vlastní praxi?                              

Ano, měla jsem svoje vlastní projekty, ale to jsem postupně opustila. Přišlo mi to trošku jednodušší . V té době jsem neměla úplně odvahu, abych šla do toho všeho podnikání sama.

Chodily ty poptávky, které začínaly „vážená vítězko, chceme vaši zahradu?“

(smích) To asi úplně takhle ne. Nějaké emaily jsem dostala, ale asi jsem to spíš směřovala na to, že pracuji s kolegy v atelieru tak, jako jsme pracovali už předtím. Chtěla jsem se dál učit a pracovat v týmu, který jsem měla ráda. V té době to bylo ideální řešení.

Vrátila jste se domů. Co teď?

Stále pracuji pro anglický ateliér a i tady mám soukromé projekty, spolupráci s architekty a i s dalšími kolegy včetně realizací. Trošičku sedím na více židlích. Uvidíme jaká bude situace dál.

Jak často létáte do Londýna?

Letos poletím v červnu a vloni sem byla třikrát. Moc často to není potřeba, všechno zvládáme online. Trošku sem měla obavy, ale jde to dobře.

Začínat v Anglii a začínat tady. Jaké to je?

V Anglii je to neuvěřitelné snadné. Všichni se vám na úřadech snaží pomoci. Podnikání v Čechách je podstatně komplikovanější. Přesto začínám směrovat svou práci do Čech a věřím, že klientelu najdu.

Lidové noviny 18.února 2017