Válka se slimáky

Obejde se zahrada i bez chemie? Otázka nad jiné citlivá, která cloumá s každým, kdo zápasí se svou představou o kráse a citem pro vše přirozené.

Právě plzák španělský se stal nechvalně známou ikonou našeho veskrze marného boje za zahradu krásnější a krystalicky přírodní. Druh u nás nepůvodní, s omezeným počtem přirozených nepřátel a s fantastickou odolností vůči nepříznivým podmínkám. Navíc jarní vykulení slimáčků za přezimujících vajíček připomíná pomalu rojení. Z nich se zakrátko s dovolením vyžerou skutečné sulcny, které se prohání po zahradě ve smečkách a jejich noční hodování nám zanechává s bídou ohlodané kostřičky listů. Škody jsou tak rozsáhlé, že i poměrně mírumilovní pěstitelé ztrácí nervy a postupují proti rezavým kreaturám s neobyčejnou brutalitou. Diskuse svou vynalézavostí a urputností již dávno překonala proslulý boj s krtkem. Ten je ve srovnání se slimákem prostý černý břídil. Se slimákem již leckdo vyzkoušel bojovat mechanicky, chemicky, biologicky. Provedeny byly zásahy dle rad odborných, sousedských i babských. Vše marno. Sulcna žije dál.

Můžeme mít tedy zahradu bez chemie? Samozřejmě že ano. Jen je třeba se vyrovnat se třemi skutečnostmi. Jsou to naše představy o krásné zahradě, míra užitku z jakékoliv sklizně a zejména práce vložená do péče. Koneckonců tato tři témata člověka k chemizaci v zahradě dovedla. Samozřejmě spolu s hlubším vědeckým poznáním o životě rostlin a jejich potřebách. Nelze doufat ani tvrdit, že kravinec a slepičinec vyřeší všechny potřeby jakékoliv rostliny. Dokonce ani slavný výluh z kopřiv nepřináší rostlinám konečné spasení. Často se vzpomíná na zahrady našich předků jak byly opečované a bez škůdců. Ano, oni své kultury dokonali znali, předjímali nebezpečí a hlavně u nich denně byli. Schopnost zachytit choroby a škůdce v zárodku je pak docela jiná, než když dorazíte jednou za 14 dní na chatu. Zůstaňme ale nyní u dvou výše opsaných dovedností. Znalost a předvídavost. Pokud někdo totiž tvrdí, že chce na zahradě používat chemii „s rozumem“, pak k tomu potřebuje právě takový fištrón.

Myslet si, že letos nebude kadeřavost na broskvích, padlí na floxech a slimáci přes zimou pomřou je svou naivitou srovnatelné s vírou v lepší sklizeň z rajčat zavěšených hlavou dolů. To se dřív porostou buřty na fíkusu. Nicméně zkušený pěstitel nosí v hlavě či po kapsách zahradnický či zahrádkářský kalendář a je mu vždy předem jasné, co v následujících týdnech přijde. Prevence je samozřejmě obecně levnější a šetrnější než léčba důsledků naší nedbalosti. Pochopení síly tohoto sdělení je zcela zásadní, protože zde nejde jen o to, že čas jsou peníze, ale jde přinejmenším i o naše zdraví. Včasný a dobře provedený zásah může stačit u dané kultury jednou za sezonu a činíme-li tak soustavně, máme skutečně celý rok pokoj. Pokud si to „odedřeme“ v předjaří na ovocných stromech i na záhonech či trávnících, můžeme být v sezóně už jen takovými hlídacími psy a dořešit si drobné kalamity škůdců, které přivál vítr a jež předvídat nelze. Tolik lze říci k chemii, kterou lze takto omezit na naprosté minimum. Uvědomme si přitom, že každá rostlina je prakticky neustále vystavena nějakému stresu a neustále zpracovává či odbourává nějakou hrozbu. Naštěstí tu stále máme tu a tam nějaký déšť a občas zaléváme, takže vitální a zdravá rostlina si s naší malou „rozumnou“ chemií dobře poradí. Což je nakonec často ve prospěch zdraví jejího i našeho.

Právě v různých preventivních zásazích můžeme hodně pomoci i přírodní cestou. Škůdcům můžeme sebrat jejich zimní úkryty, podpořit jejich přirozené nepřátele a všeobecně jim znepříjemňovat život různými nástrahami a pastmi. U chorob je to těžší, protože tam musíme začít už nákupem u dobrého zahradníka, volbou stanoviště při výsadbě a pokračovat správnou výživou i pěstebními zásahy. Šťastné rostliny chorobami netrpí, a když už, tak se proti nim úspěšně dokáží bránit. Byť často ještě s naší nutnou pomocí. 

No co tedy s těmi slimáky? Mnozí z nás pamatují, když přišly první granule, které proměnily naše zahrady v tratoliště tělíček. Bohužel nejen slimáků, ale i mnoha dalších živých tvorů včetně našich domácích oblíbenců. To se ukázalo být špatnou cestou a dnes lze s určitostí říci, že chemie u slimáků spíše selhala a novější přátelské granule jsou spíše doplňkové. Naopak dobře a včas aplikované hlístice úspěšně hubí jarní čerstvě vykulené slimáčky a v létě skvěle fungují pivní pasti. 

Plzák španělský je v našich zahradách sice relativně novým obyvatelem, ale jeho schopnost se zabydlet je nevídaná svou drzou nezdolností. Škody jím způsobené jsou takové, že mnozí pěstitelé neváhají púoužít jakékoliv metody na jeho hubení. Přesto mu mnozí často nevědomky připravujeme stále lepší a lepší podmínky k životu. Budujeme mu denní skrýše, pelíšky pro kladení vajíček a podsouváme sladké a křupavé pochutiny.

Lidové noviny 15.srpna 2015