Výstřelky zahradního designu
Říká se, že vztah mezi zahradním designem rodinných zahrad a stavem veřejných prostor je podobný jako vztah společnosti ke stromům ve vazbě na její kulturní vyspělost. U nás část lidí stromy nadšeně kácí a jiná část je neméně nadšeně sází. Podobně je tomu i se zahradním designem, oborem, který se i v českých zemích velice rozvinul a přesto jen neochotně ukazuje široké veřejnosti co umí a co dokázal. Stovky špičkových a tisíce kvalitních děl tak zůstávají skryty v naprostém soukromí, spatřilo je jen pár vyvolených z řad investorů, designérů a architektů. Několik desítek odvážlivců své soukromí již zveřejnilo, nicméně představa, že do designu zahrady lze výhodně investovat je stále nepřijatelná pro významnou část populace a to i mezi těmi ekonomicky aktivními. Přitom právě zahrada hraje klíčovou roli na miskách vah při rozhodování zdali byt či dům.
Evropa zahradní designem žije. Zatímco dříve platilo, že některé „západní“ trendy k nám docházejí s jistým zpožděním, dnes u nás i někteří špičkoví evropští tvůrci tvoří. Desítky našich zase pracují po Evropě a to včetně úspěchů v renomovaných soutěžích. Zahradní design v tuzemsku žije, ale jen v uzavřeném okruhu. Zejména ideál vnějšího pokoje a většího sepjetí s místem a jeho přirozeností dostává stále více zelenou. V tom jsme zcela „evropští“ a odpovídá tomu i poptávka. Je tedy nutné sledovat, kde se co šustne a jelikož leaderem je v těchto tématech zejména Velká Británie, pak návštěva Chelsea či Hampton Court Flower Show je profesionálům povinností. Podobné „slavnosti květin“ které se dotýkají více či méně tématu zahradního designu lze navštívit i v dalších zemích Evropy, zejména ve Francii, Belgii, Holandsku a Německu. Podívejme se tedy nyní v pár bodech, kam se ta zahradní témata sunou:
1.Silný koncept. Po dekádách touhy mít vše „na klíč“ se opět prodrala na povrch vůle k individualitě. Ale nejen to. Přišel s ní i významný respekt k místu jako takovému. Vrací se tak archetypální rozměr setlerství. Když někam přijdete, stáváte se součástí místa stejně jako se místo stává součástí vás. Jaký rozdíl oproti generacím, které přeměňovaly místo k obrazu svému a poručily větru dešti. Příklad? Běžně jsme vytvářeli speciální lože pro rhododendrony i na opukových návrších s umělou závlahou. Dnes bychom daleko více pracovali s místem, vzali v potaz jeho stepní flóru, vinařskou tradici, meruňky, růže, dobromysl.
2.Osobnost. Propisování personality není nijakou novinkou nebo neotřelým trendem, důležité je ovšem jak se to děje. V dlouhé historii zahradního umění lze vypozorovat řadu momentů, kdy zadavatel tvůrce zcela převálcoval stejně jako chvíle, kdy si investor kupoval známé jméno umělce. Hodnoty ovšem přinášel zejména kreativní přístup, kdy tvůrce absorbuje charakter toho, pro koho tvoří a inspiruje se jím. Tato tendence se nyní vděčně objevuje. Příklad? Často jsme vozili rostliny z druhého konce Evropy a sázeli obří stromy. Dnes přenášíme rostliny z původního působiště majitele nebo hledáme rostliny, které potkal na cestách a sžil se s nimi.
3.Voda. Těch jezírek, bazénků a pseudobiotopů! Ano, s vodou jsme se vyřádili. Nicméně konečně přichází chvíle, kdy se s ní začíná zacházet a nikoliv scházet. Řada investorů utrpěla děsivou deziluzi z nároků, které si veškerý vodní režim v zahradě vyžádal. A to s výseldky, které představám jen málo odpovídaly. Přitom jednu vodu hýčkali a druhou nechávali ze zahrady utéct. Nyní se zahradní designéři soustřeďují na to, jak vodu nejlépe využít a žádnou neztratit. Příklad? Mnohá voda v zahradě, koupací i okrasná, si vyžádala takový stupeň chemické kontaminace, že byla pro další využití v zahradě nepoužitelná. Dnes se snažíme na pozemcích vsáknout veškerou srážkovou vodu, omezit potřebu hlubinné vody pro závlahy a optimalizovat režim nuceného oběhu v okrasných prvcích tak, abychom s vodou mohli dále pracovat.
4.Divokost. Za obecnou poučku mezi zahradními designery dnes platí fakt, že klienti neunesou skutečnou přírodu, chtějí ovšem v zahradě prožívat pocti z ní. Vytváří se tak jakési zdání, jisté falsum či komprimát, pro který se nejspíše hodí pojem „divokost“. Ano, pracujeme se zahradou, která je vizuálně divoká, ale k přírodě má tuze daleko. Je to totiž bezpečná, předvídatelná a ovladatelná. Jak se to dělá? Vnější řád a vnitřní dynamika. Velice často se vracíme k formálním zahradám, v kterých se odehrává něco hodně divokého. Příklad? Od ladných křivek plných kompaktních či tvarovaných bobánků se dnes přehoupáváme k formální dlažbě lemované rozevlátou artilerií trav, které vnikají i do spár dlažby. S motýli, brundibáry i opeřenci.
5.Práce. Je to boj. Chceme trávník, ale nechceme ho moc. Chceme listí, protože kompost je sexy, ale nechceme ho moc. Chceme záhony, ale taky by jich nemělo být moc. Chceme pracovat na zahradě, ale nechce se nám. Když si ale ven sedneme a díváme se na zahradu, něco nás nakonec zvedne a jdeme tu poplet, tu ostříhat odkvetlé, tu poštelovat trysku. Chceme být bio, ale chceme sklidit. Sakra. Je to boj. Pustili sme do zahrady více divokosti, ale koláče nepřilétly od úst. Zjišťujeme, že zahrada je práce a ačkoliv by nás to bavit nemělo, baví nás to víc než přes den v kanclu. Příklad? Užitková zahrada bývala důsledně oddělována od okrasné a to tak důkladně až na čas zmizela úplně. Důkazem kvality zahrady bylo ležet na sofa, pít campari a vonět. Dnes si načešeme třešně vedle šácholanu a maliny zpoza kopretin. Dozvěděli jsme se, že nás baví práce, která nás baví. Světe div se.
Lidové noviny 13.srpna 2016
