Zahrada pro gril, psa a bazén

Sedět ve stínu stoleté lípy není sen každého z nás. Snů je tolik co lidí. Někdo má rád růže, jiný zase vdolky.

Zatímco dovnitř domů nahlédneme jen tam, kde nám to je umožněno, zahrady okukujeme vcelku často, jakkoliv to může být ze strany majitelů nepopulární. Ale děláme to a to často, i když nám samým by to nebylo příjemné. Jednou z primárních tužeb se tak stává neprůhlednost a neprostupnost zdí, ohrad a plotů živých i mrtvých. A to v co nejkratším čase za odůvodnitelných nákladů. Zájem o ekonomické verze plných plotů a „rychlerostoucí“ živé ploty tyto tužby jen potvrzuje. Dokonce se vžilo ironické úsloví o sousedských vztazích, které jsou „standardně špatné“. Zahradní architekti mohou na prstech počítat případy, kdy je poptávkou klienta volný průhled k sousedům nebo příkladně branka pro děti, psy, kočky či slepice, aby mohli volně pobíhat tam či onam. Podobně je tomu i se sázením stromů, které sousedské vztahy silně ovlivňují a přeci jsou učebnicově vzácné případy, kdy spolu sousedé promýšlí příhodné sázení na sto let dopředu.

Co vlastně na té zahradě tak tajemného děláme, když se na nás u toho nesmí nikdo koukat? Do toho vám nic není, chtělo by se říct. A skutečně. Na zahradách a zahrádkách se odehrává to nejpestřejší, co si z našich luhů a hájů dokážeme představit. Zejména v letních měsících může být naše zahrada jak tou nejintimnější, tak tou nejvíce společenskou arénou našeho života. A dlužno podotknout, že pod kapitolou „odpočinek na zahradě“ si možná mnozí chceme představit totéž, ale nic není vzdálenější skutečnosti. Senioři v zahrádkové kolonii tráví podvečer docela jinak než uondaný obchodník ve své satelitní kolonii. Pro publicisty, designéry, prodavače zahradních potřeb i leckoho dalšího by bylo skvělé, kdyby existovalo něco, co na zahradě prostě dělají všichni. Nic takového ale není a majoritní životní styl vázaný na zahradu prostě není. Individualita zvítězila na celé čáře.

Jistě, prodejci psů, grilů a bazénů budou tvrdit, že oni jsou leadeři trhu a určující pro životní styl zahrad současné společnosti je nabídka jejich produktů. No jo, ale projděte se podél zahrádek z poslední dekády. Zjistíte, že se mnohé proměnilo. Stavební pestrost domů zmoudřela, zefektivnila a mnohde se i stala ušlechtilou. Přesto vedle sebe i nadále často stojí dva docela pěkné domy, které spolu ani trochu nesouznějí a nevnímají jeden druhého. Naproti tomu jednota výrazu zahradního prostoru, který se cele odvíjel od bazénu, grilu a potřeb psa, je pryč. Klasické „inferno koniferno“ s kačírkem a kůrovištěm s bobánky obehnané tujkami samozřejmě stále najdete, ale už to není standard střední třídy. Na zahrady novostaveb pronikla celá řada nových prvků a spolu s kvetoucím životním stylem majitelů rozkvetly často i jejich zahrádky.

Na prvním místě se sluší zmínit vliv environmentálního ladění stávající generace stavebníků. To má své důsledky u zahrad od profesionálů, stejně jako svépomocných. Mění se dokonce pohled na celý smysl zahrady a kontext jejího okolí. Je to sice stále velmi vzácné, ale narazíme i na zahradu, která respektuje okolní floru, pracuje se srážkovou vodou a obecným reliéfem, využívá dočasné i třeba dožívající prvky a na první pohled je patrné, že život s rostlinami není poznamenán strachem z nich.

Druhým vlivem, který na zahradách těžko přehlédneme, je stravovací obrození současné české společnosti. Pojem „bylinky“ se ve slovníku natolik zabydlel, že v podstatě nikdo neví, co znamená. Trochu koření, trochu zdraví a trochu do kuchyně. Shodněme se na tom, že jsou jedlé. Masová vášeň vedla ke vzniku desetitisíců bylinkových spirál po našich zemích a mnohde jejich výsadbou skončila veškerá vůle. Fázi očekávání vystřídala fáze zklamání. Neroste to samo, nesklidí se to samo, neustále to něco okusuje nebo to hnije a prostě to vůbec nepřipomíná bylinky z obchodu. Dobře, nebuďme skeptici, je to přeci jen vzdělávací proces a někde v jeho průběhu se mnozí setkali s pojmy jako „skutečné jídlo“. Ano, mnoho z nás se seznámilo s tím, jak jídlo vzniká a jak také vypadá v přirozených podmínkách. Celé týmy seriozních vědců i naprostých šarlatánů píšou knihy, pořádají kurzy a zakládají pokusy, v nichž se snaží odstranit ze vzniku jídla tu nejzbytnější věc. Práci. To je na celém stravovacím obrození ta nejnenáviděnější trajektorie. Totiž návrat k práci na zahradě.

Popelkou na samém chvostu, leč úchvatnou, je vlastní design a krása vůbec. Vedle individuální krásy jednotlivé rostliny, o jejíž vnímání a vývoj se zasloužili nejen floristé, se zahradní design stal ve vybraných kruzích znamínkem životní úrovně. Ne, že by jí kdy nebyl, ale zaslouženě si poporostl na významu i ceně. Už i terasy lepších bytů musí nějak vypadat a mít svůj smysl, předpolí kancelářských budov mají vypadat jinak než veřejná zeleň a zahradní párty je letní představení toho, jak se máme a v čem toneme. Ideál vnějšího pokoje definitivně prožívá zlaté roky a spolu s možnostmi konstrukcí zimních zahrad, topných těles, teleskopických markýz a kosmických plachet zjišťujeme jak sympatické je žít na svém dvorku od jara do podzimu. Možná je to chata prarodičů, na kterou máme tendenci se každé léto stěhovat. Tak se stěhujeme alespoň z bytu na zahradu. A čím více času tam trávíme, tím větší pozornost věnujeme kráse každého detailu, který nás zušlechťuje. Což nás zvedá z lenošky a zapojuje do procesu neutuchajícího růstu kolem nás. Vytrhává nás to ze světa propadajících se indexů kapitálu do světa, kde růst je nekonečný a stálý. Nic jiného není. Jen konec.

Nedávno zesnulý Sir Nicolas Winton proslul tvrzením, že za svou dlouhověkost vděčí toliko zahradničení. Zdá se, že řada zahradničících je na dobré cestě to pochopit a přijmout. Někdy stačí jen prohodit poměr mezi aktivním zušlechťováním krásy a vlastním voněním na divanu.

Lidové noviny 1.srpna 2015

(zvláštní poděkování si zaslouží Standa Schwarz za inspiraci k titulku)