Zahradníci sekají latinu, k čemu jim to je?

Pokud pěstujete rostliny nejen jako hezké kytičky, ale chcete o nich vědět něco navíc, odkud pocházejí, co vyžadují a v neposlední řadě mít o nich přehled ve své malé či větší zahrádce, musíte znát také zásady označovaní pěstovaných rostlin. Není to taková věda, jak to zprvu vypadá, i když následující řádky mohou leckomu zamotat hlavu. Nedejte se. V prvé řadě se nebojte latinských názvů. Vždyť mnohé používáte zcela nevědomky: například rododendron (česky je to pěnišník), viola (česky fialka), crocus (česky krokus nebo šafrán), begonia (česky begónie) a tak by šlo pokračovat dál. Latinské názvy (snad s výjimkou některých) se lze přeci naučit, zvláště pokud si často čtete v zahradnické odborné literatuře, nebo hovoříte se zkušenými pěstiteli a kvalifikovanými zahradníky. Teprve poté si mezi pěstiteli rozumíte přesně o jaké rostlině je řeč. Latinské názvy rostlin jsou coby vědecké termíny jednoznačné. Proč?

Trocha nezbytné teorie. Každá rostlina dostala od botaniků své rodové jméno a k němu něco jako u lidí – příjmení – druhové jméno. Rodové a druhové jméno vytváří nedělitelný název, tzv. binom, který jednoznačně určuje danou rostlinu a žádné jiné. Příkladem může být Crocus vernus (krokus jarní s typickými květy, v přírodě modré barvy). Botanici říkají, že je to species. Jenže tentýž existuje také v bílém provedení. Protože se jinak neliší, botanici mu přidali ještě další označení – tzv. subspécii, což se píše subsp. (dříve také ssp.), v tomto případě subsp. albiflorus. Celé jméno bílého jarního krokusu je pak Crocus vernus subsp. albiflorus . Aby to nebylo tak snadné, vymysleli si botanici ještě další odlišení u malinkých odchylek rostlin. Ty pak označují slůvkem varieta, v názvech zkráceně var. Tedy například Crocus vernus var. leucostigma. Podobně se zapisuje i forma coby např f.rosea . Za jménem rostliny jsou v odbornější zahradnické a v botanické literatuře ještě další písmena, obvykle psaná jiným typem nebo jinou velikostí. Tato písmena jsou buď zkratka jména nebo celé jméno botanika, který rostlinu odborně popsal, případně nalezl a popsal, případně přeurčil atd. Je-li jméno bez závorky, jde o prvního botanika, který rostlinu popsal. Je-li jméno v závorce, jde opět o jméno prvního botanika, ale následující jméno bez závorky je jméno botanika, který rostlinu přeurčil či jinak pozměnil její zařazení v botanickém systému. Takže již zmíněný krokus má v botanické literatuře tuto podobu: Crocus vernus (L.) Hill. Aby se jméno rostliny odlišilo od jména botanika, má být tištěno každé jiným typem písma. Obvyklou praxí je, že latinské jméno se tiskne kurzívou a jméno autora obyčejně či naopak. Někdy je jméno rostliny (binom) tištěno tučně a jméno botanika obyčejně a kurzíva se pak používá pro označení synonyma. To je druhé jméno pro tutéž rostlinu, ale neplatné – vzniklo to obvykle tak, že jednu a tutéž rostlinu popsali a pojmenovali nezávisle na sobě dva botanici a později se zjistilo, že jde o rostlinu shodnou. (V takovém případě platí ten popis a jméno, které bylo zveřejněno dříve – pravidlo priority). Po těchto řádcích už asi máte z toho zamotanou hlavu, pokud si ovšem nevzpomenete na výuku botaniky ve škole (to se při tom obvykle dřímá, neb je to nudné téma).

Zkusme si to tedy shrnout. Rostlina má zásadně ve jménu nejdříve rodové pojmenování (genus), potom druhové jméno (species), za ním případně následuje subspécie (subsp.), případně varieta (var.). Teprve pak, obvykle ale jen v literatuře, ne na jmenovkách, jsou údaje o jménu botanika. Na další pozici za jménem rostliny může následovat kultivarové jméno, pokud jde o varietu vzniklou umělým výběrem. Má být vždy uvedeno v jednoduchých uvozovkách, apostrofech, psaných jen nahoře takto: ´ Xxxxx ´. Kultivarová jména dávají pěstovaným rostlinám šlechtitelé, zahradníci, pěstitelé, obchodníci … a nutno přiznat, že leckde je v tom chaos. Přitom i na registrování a psaní kultivarových jmen existuje „Mezinárodní kód nomenklatury pro pěstované rostliny“. Měl by jej mít u sebe každý šlechtitel a řídit se jím.

Pěstitelé často celé názvy rostlin zkracují, zejména u hybridních soret, a to například takto: Saxifraga ´Karel Čapek´ ačkoliv by správně mělo být na jmenovce: Saxifraga × megaseaeflora ´Karel Čapek´. Zkrácený název není na závadu, ale když koupíte rostlinu, která se vám velice líbí a je u ní napsáno jen Karel Čapek a vy ani netušíte, že jde o lomikamen (Saxifraga), je to už nepříliš dobrá vizitka pro jinak možná výborného pěstitele. Mimochodem – kultivarová jména si mohou pěstitelé vymýšlet libovolně v národních jazycích. V tomto případě pěstitel uctil památku našeho významného spisovatele a náruživého zahrádkáře. Používat v názvech kultivarů není již dnes možné, tato výsada patří jen historickým sortám popsaným před rokem 1959 (mají obecně popisný charakter, například ´Aureovariegata´ znamená zlatěpestrý). Každý nový kultivar by měl být registrován u mezinárodní kultivarové registrační autority, obvykle pověřené a respektované instituci pro ten či onen daný rod. Ne vždy se tak děje a mnoho soret vstupuje na trh spontánně. V případě jejich komerčního úspěchu může toto zanedbání působit problémy.

Jistě jste si všimli další značky v názvu Saxifraga × megaseaeflora. Ten zvláštní křížek (×) , často psaný i jako písmeno x značí, že jde o křížence dvou i více rostlin. Zvláště u kulturních rostlin se ve jménech označení křížence objevuje často. Žel, i neobjevuje a pak pro laika vzniká dojem binomu, který pak nemůže najít v botanické literatuře. Samozřejmě, že i botanika toto označení zná. Jde však zásadně o přírodní křížení dvou druhů. Výjimečným je zkřížení dokonce dvou rodů, to se pak zapisuje jako x Sorbopyrus auricularis (hruškojeřáb, kříženec hrušně s jeřabinou).

Dočetli jste až sem? Gratulujeme Vám. Svědčí to o tom, že nechcete mít v zahradě kytičku „takovou hezkou mrňa vou“, ale co nějak žloutne. Inu to je třeba právě zmíněný lomikamen – saxifraga, který vyžaduje štěrbinu mezi kameny s odtokem a ne záhonek jako na kedlubny, kde uhnije. Budete-li si chtít něco o ní přečíst, musíte zalistovat v odborných knihách a hledat heslo Saxifraga … Tak se z vás začne stávat znalec a skutečný skalničkář.

Úplnou raritkou je pak vznik tzv. „vegetativní chiméry“, což je velmi vzácný jev, kdy dojde k prolnutí pletiv podnože a štěpu natolik, že vzniká nový jedinec. Existuje pouze několik případů. Asi nejznámějším je + Laburnocytisus adamii (kříženec štědřence a čilimníku). Znaménko plus označuje tento unikát.

Poslední desetiletí do světa botaniků a zahradníků významným způsobem zasáhla komerční sféra. Označování rostlin dostalo nový význam a záruka pravosti či původu se začala několika dalšími dodatky či adaptacemi.

Předně se zvýšil počet kultivarů v zahradnické kultuře u některých rodů natolik, že si situace vyžádala začít používat v názvu rostlin i označení hybridních skupin a za nimi teprve použít kultivarové jméno. V praxi pak zápis vypadá například takto: Paeonia „Laura Dessert“ (Lactif-D-Group) – prodejce nás zde informuje i o tom, že jde o plnokvětou formu (D – double). Správný by byl ovšem i zápis Paeonia (Lactiflora Group) ´Laura Dessert´.
Lze se setkat i s označením cv.nebo cvs. jímž pěstitel označuje kultivar nebo kultivary nejistého původu, u druhu je to pak sp., zkratka aff. pak vyjadřuje příbuznost.
Významně se v hybridních skupinách rozšířilo množení rostlin semenem, čímž vznikají tzv. strainy – semenné linie. Ty se často označují jako skupina Fagus sylvatica Atropurpurea Group nebo poněkud férověji Heuchera micrantha var.diversifolia ´Palace Purple´ strain. Slovíčko „strain“ má vždy menší velikost. Férovost označení semenné linie spočívá v přiznání, že u přesevů i při pozitivním výběru nikdy není jedna rostlina jako druhá, jak je tomu u vegetativního množení. Docílení co nejvíce vyrovnaného potomstva je pochopitelně předmětem mnoha šlechtění. Hodnota přesevu oproti oddělku bývá třetinová. Souvisí to s kvalitou i výší nákladů na produkci.

Růže přinesly zahradnickému světu před nemnoha lety nebývalou novinku, kterou se stalo obchodní jméno a patent. Náklady na šlechtění nových kultivarů byly tak vysoké a novinky natolik žádané, že se z růží stal cíl patentové ochrany duševního vlastnictví. Tím získalo toto odvětví průmyslový rozměr a komerční atraktivitu. Pokud si strukturu patentového procesu hodně zjednodušíme, je založena na subjektu šlechtitele, šiřitele a licenčního množitele. Tyto jednotky se dále mohou štěpit. Šlechtitel vyšlechtí, dá kultivarové jméno, zaregistruje a nabídne kultivar šiřiteli. Pokud o něj tento má zájem, zařadí ho do portfolia a uvede na trh. Najde licenční množitele, nasmlouvá a postoupí data k medializaci. Za patentovou ochranu se pochopitelně platí každé té instituci pro danou oblast. Proto jsou některé mnohé patenty platné v USA a v Evropě už jsou volné, protože se přestala jejich ochrana vyplácet. Licenční poplatky z koncového prodeje sbírá šiřitel a část jich obvykle inkasuje šlechtitel, podle toho jak je slouva postavena. Některé instituce z Východní Evropy jsou předmětem vtipů na Západě, protože prodaly své sorty šiřitelům za jednorázovou sumu.

Rostliny pod patentovou ochranou jsou označeny obchodním jménem a často je jím. Plné označení by znělo Echinacea ´ (Big SkyTM Series) ´Evan Saul´ Sundown , ale v praxi se setkáme nejčastěji asi s Echinacea Sundown ® Podstatný je fakt, že pro obchodní jméno se nepoužívají apostrofy, měl by se použít jiný font písma a příslušné označení patentu. Mezi právním zařazením „®“ a „TM“ je zásadní rozdíl (patent na komplex nebo na komerční užití jména). Britové šalamounsky používají „(PBR)“, tzn. „šlechtitelská práva“. Přestože drtivá většina našich zahradníků ignoruje patentovou realitu, právní normy EU jejich postoje nesdílí.

Potřeba pravosti se projevila ovšem i v pravém protipólu komerce, primárních sběrech z přírody. Špičkové školky nabízí v katalogu například Asarum albomaculatum BSWJ1726, kterýmž kódem se vyjadřuje kdo kytky sebral a číslo sběru. Podle něj se dá obvykle zjisti lokality z které sběr pochází. O tom, do jaké míry tento způsob vede k rabování divoké přírody a jak pozdvihuje chápání a kulturu rostlin, se vedou spory. Jisté je to, že tento velmi seriózní a pionýrský způsob prosazuje specifická sorta lidí, která má své neméně specifické zákazníky. Sbírat plané kytky z Číny není masovým sportem.