Zahradníkem u Steva Jobse

Steve Jobs inspiroval řadu lidí a ještě více lidem život změnil. Sám ale rád přemýšlel spolu s duby nad Stanfordem, kudy se rád procházel. Soužití s místní doubravou ho dovedlo až k úvaze vrátit do Silicon Valley krajinu jeho dětství. Nechal tedy najít člověka, který se o jeho oblíbenou doubravu staral, aniž by ho kdy předtím viděl. Znal se jen s jeho duby. Tím člověkem je David Muffly.

Usměvavý fousáč nadšeně vypráví a nenechá si zkazit náladu. Posledních sedm let byl zaměstnancem společnosti Apple a napěstoval i vysadil 9 tisíc stromů v jedné z nejnáročnějších krajinářských kompozic, které se v posledních letech na světě objevily. Na ploše 71 ha vznikl za pět miliard amerických dolarů Apple park, sídlo firmy pro 12 tisíc zaměstnanců zahnízděné uprostřed vzrostlých, čerstvě přesázených stromů. Prstenec o průměru jedné míle, ne bezdůvodně nazývaný „mateřská loď“ obklopuje les, louky, aleje, mokřady a ovocné sady v připomínce toho, jak zdejší úrodná krajina kdysi vypadala. Před příchodem Evropanů jí vévodily tzv. „údolní duby“ (Quercus lobata) a ještě za dětství Steva Jobse tu byly právě četné sady. Jablko mu ostatně vnuklo klíčový nápad. Stačilo se zakousnout. Alespoň malý kousek této vzpomínky se sem v posledních dvou letech vrátil. „Vrať Kalifornii do Cupertina“ požádal kdysi Jobs Mufflyho.

„Když jsme se poprvé setkali, řekl jsem mu, že jeho vize je neproveditelná. Později přiznal, že si mě právě proto najal.“ říká Dave. Od roku 2008 sjezdil tisíce mil po Kalifornii i okolních státech, aby sesbíral semena a nechal je vypěstovat ve školkách. Musel zcela změnit jejich standardy a zvyky, aby rostliny byly napěstovány v množství, kvalitě a způsobem, který on sám požadoval. „Z těch devíti tisíc stromů je více než pět tisíc dubů v jednašedesáti druzích. Jsou jako my. Dokážou se přizpůsobit a přežít. Mám rád jejich různorodost. Abych vybral materiál v potřebné kvalitě a dostal třeba tři tisíce použitelných stromů, musel sem jich dalších pět tisíc zabít.“ Vypráví o všech možných stromech, které mu pro projekt přišly zajímavé a přínosné. Kostru postavil z domácích druhů a žaludy sbíral z míst, kde prokázaly staré stromy největší odolnost. Podobně postupoval i u nepůvodních dubů. Hledal nejstarší známé stromy evropského původu, které přežily nejvíc. „Za druhé světové války jsme potřebovali korek. Byly z něho madla beden s náboji, vnitřky ponorek a spoustu dalších věcí. Guma nebyla. Americká armáda začala po obsazení Afriky sázet korkové duby. Dneska z nich sklízím žaludy.“

Pod krajinářským konceptem celého prostoru je podepsán atelier OLIN. Když se ptám na spolupráci s nimi, David si nejdříve otázku celou zopakuje a zamyslí se. „Já o tom asi ani nemůžu mluvit. Ale řeknu jednu věc. Lidi z atelieru OLIN si zamilovali můj výběr stromů. Steve mě najal pět měsíců před nimi. Předpokládal sem, že by zaplnili prostor javory barvícími červeně na podzim a rozmístili stálezelené skupiny. Ve výsledku podporovali to ,co jsme dělali. Samozřejmě taky udělali pár pitomostí, ale odvedli skvělou práci například s terény. Z pozemku se neodvezl jediný kubík a pod prstencem jsou dvě patra podzemních garáží. Vznikly patnáctimetrové hory a celý obvodový val, který zakrývá spolu se stromy stavbu. Sto tisíc obřích aut vyvezlo tu zem a pak tu týdny jezdily masivní důlní grejdry aby to srovnaly.“

O setkání těch dvou jdou legendy. Jedna z nich říká, že telefonát z Apple přišel zrovna ve chvíli, kdy Dave stál na žebříku a stříhal citronovník za 125 dolarů. „Ano, to je pravda. Já sem byl v tu chvíli v podstatě homeless. Steve si měla najal, stal se ze mě zaměstnanec Apple, a dobře mě platil. Víte, on se o mě postaral. Já sem udělal něco pro něj a on udělal něco pro mě. Za padesát milionů dolarů jsem mu vypěstoval stromy a za třicet milionů mu je zasadil. Další peníze sem dostal za krajinářské práce. Mám dnes dům v Santa Barbara a dívám se do kraje. V Apple sem skončil, ale zase se tam vrátím. Po nějakém čase.“ Vídali se pouze dvě a půl hodiny ročně, zato velmi intenzivně. Výsledkem bylo zadání a vzájemná důvěra. „Naposledy jsme se viděli tři měsíce před jeho smrtí. Vážil tak sto liber (45kg) a byl blízko konci. A víte co si přinesl? Monografii kalifornských dubů. Měl v ní měl vybrané duby, které by chtěl, aby v parku rostly. Procházeli jsme jeden po druhém a řešili, zdali by tady dole rostly.“

Apple Campus 2, jak se nové sídlo jmenuje, je projekt výjimečných parametrů usilující o úplnou udržitelnost a energetickou samostatnost. Centrální trávník tak představuje jen několik procent plochy celého projektu a na svém místě je opodstatněný. Projekt zapojuje maximum přirozených zdrojů do svého organismu. To platí pro slunce, vodu i dynamiku teplot. Využití srážkové vody je samozřejmě klíčové a navazující závlahový systém je mimořádné dílo. Nejen díky němu stromy rostou. „Přišel sem všehovšudy o dvě procenta stromů, které se neujaly. Vlastně nevím proč to tak je, ale mívám to tak.Koneckonců, duby jsou šéf, oni s námi mluví.“

V parku je jabloňový sad ze 450 stromů a sedmnácti odrůd. Další slavná historka říká, že Dave nedoporučil pro Apple Park odrůdu ´McIntosh´. „Samozřejmě, to je přeci odrůda tak na pyré a sem do oblasti zálivu se vůbec nehodí. Je to hrozný jablko.“

Lidové noviny 27.října 2018