Zaparkuj si auto pod strom!

V těchto dnech si můžete povšimnout zvláštního jevu. I na velmi prostorných parkovištích přestává být plno bezprostředně u vchodu, ale automobily jsou rozházeny po celé ploše dlažeb a asfaltů choulíce se pod zbytky živořících stromů. Jakkoliv atraktivní je v létě parkovat ve stínu stromu, najdeme takových příležitostí stále méně a méně.

Není divu. Parkování je jedna z poměrně spolehlivých metod jak si postupně zabít svůj oblíbený strom. A nemusíte si k tomu pořizovat ani parkoviště s betonovou dlažbou. Docela klidně stačí jen pravidelně umisťovat svého tunového miláčka prostě jen tak „na trávu“ pod strom. Je to zhruba stejné jako když si na plecka posadíte děcko. Zpočátku je to legrace a všechno je fajn až do chvíle, kdy po pár minutách zjistíte, že vlastně nemůžete dýchat. Láskyplně robě pohladíte a přesunete ho do jiné náruče. Kdyby stromy měly aktivní ruce či nohy, asi bychom se jejich projevům vůči našemu chování nestačily divit a pojišťovny by nebyly vůbec šťastné z našich aut.

Parkoviště a vůbec parkování je ke stromům obecně macešské a většina druhů obvykle také toto prostředí opouští buď neprodleně nebo se snaží zaplodit na smrt a dát tak šanci svému druhu alespoň rozesetím do okolí. Jiné přechází do keřové formy a silně podráží, případně rovnou se snaží aktivně prchnout prostřednictvím výmladků do příznivějších krajů. Strom má několikero cest jak utéct nepřízni naší a nepřízni osudu. Většina z nás ale v daném čase či prostoru nevnímá jejich zoufalé výkřiky a prostě to bereme jako fakt, že buď jsou nebo nejsou. Ostatně odchod stromů na parkovištích řešíme úspěšně zajetím do podzemí případně vybudováním plechových střech. Je naším zvykem neřešit příčiny, ale důsledky. Co vlastně stromů v těch parkovištích tak vadí a proč nerostou? Beton? Nebo ty auta? Nemaj vodu? Není to jediný faktor, je to celý soubor. Samy auta by vadit nemusely, pokud z nich nic neteče. Nicméně za poslední dvě dekády ztěžkly osobní automobily zhruba o třetinu a jejich pojezd způsobuje vibrace, které samy o sobě kořeny moc rády nemají. Stejně tak jako se ztrácí půdní vzduch a stromy se dusí. Betonové dlažby a obrubníky by nemusely být až takový problém, kdyby byly kladeny nasucho a pod obrubami byly kořenové cesty a připravené kořenové prostory. Bohužel opak je téměř normou a „rabátka“ kolem stromů jsou betonové nádoby v kterých stromy růst nedokáží ani krátkodobě. Nemůžeme se divit, že se některé agresivnější druhy snaží tento příkrov rozbít, betony roztrhají a dlažby rozvrátí. Je tomu tak jen proto, že jsme pro jejich životní prostor nic neudělali a oni se nechtějí vzdát. Samozřejmě, že všechny betony, živice i mříže se rozpálí a mají výrazný kumulační efekt až do pozdních hodin, což stromům velice vadí. Jako minimální plocha pro rabátko se uvádí u malokorunných stromů 6m2 (pro parkování nevýznamné) a u dominantních stromů pak nejméně dvojnásobek. To samozřejmě obnáší celé parkovací stání při standardním provedení a to se ještě musíme smířit s tím, že vystupující budou v rabátkách šlapat. Největší tragédií je pak přístup k vodě, na který stromy v parkovištích obvykle dojedou. Zpevněné plochy jsou odvodněny do standardních kanalizací a pod stromy nespadne nic. Strom má šanci se dostat k vodě pouze v zimě a při dlouhotrvajících deštích. Naprosto logickou otázkou je, proč se stromy do zpevněných parkovišť´t vůbec projektují, když celá dokumentace i provedení směřuje proti nim.

V Británii nedávno proběhla kampaň „kill your favorite tree“, kterou podpořila i královská zahrada v Kew. Ironický plakát ukazoval formou komiksu jak si mladý pár koupil na venkově krásný dům pod staletým dubem. Za pozemek s domem a dubem zaplatili statisíce liber, které budou splácet třicet let. Věkovitý krásný strom byl důvodem, proč se rozhodli pro tuto nemovitost. Během stavby  pod ním skladovali materiál, bagrovali sítě a nakonec se rozhodli pod ním vybudovat parkovací stání. Dokázali svůj oblíbený strom zabít během několika let. V domě se natolik změnilo klima, že se v něm nedalo žít, místo vypadalo úplně jinak než to, co si vybrali a poslední obrázek ukazuje jak dům se ztrátou prodávají a vracejí se zpátky do města. Lépe se problém parkování pod stromem ilustrovat nedá.

Přitom parkoviště přátelská ke stromům existují a jsou velice oblíbená i úspěšná. Jsou dokonce i výrazně levnější než ta živičně betonová. Stačí jen využít propustné materiály úměrné zatížení, dlažby s přiznanými propustnými spárami či hutněné směsi kameniv osetá speciální směsí bylin (a nejde o z principu neúspěšné zatravňovací dlaždice či panely, které se zanesou a končí). Další podmínkou je myslet na místní přírodní podmínky, půdotvorné materiály, dobře zvolit druhy a vystavět prostory pro jejich kořenění. Všechna srážková voda je také sváděna ke stromům a využívá se v místě. Nemusíte stavět kanalizaci a nebetonujete žádné obrubníky. Pouze kotvení stromů musí myslet na nemravné řidiče, kteří parkují prostřednictvím nárazníků. Pokud se ptáte, proč nikde nejsou, tak odpověď je děsivě jednoduchá. Protože je nikdo nedělá. Není jiný důvod.

Lidové noviny 21.července 2018