Zemní baly
Dobývání není jen imperiální snahou.
Každá profesní hantýrka má svoje specifika a zrovna pojem „strom dobývaný se zemním balem“ může znít třeba i srozumitelně, ale co se za ním sakryš vlastně skrývá? V poslední dekádě nabylo sázení stromů na popularitě a po okouzlení čísly, které žonglovaly od stovek až dokonce po miliony, jsme se dostali k fázi vystřízlivění. Některé velkohubé projekty padly doslova na hubu, jiné jsou pod těžkou palbou kritiky. Proč?
Ukázalo se, že řada lidí podporovala sázení stromů se vcelku legitimním očekáváním jejich růstu. Tedy že se jaksi ujmou a budou za deset let třeba krásné. Tato očekávání se ovšem vůbec nepotkala se zadáním, provedení a kontrolou. Běžnou praxí se tedy stalo i opakované zakopávání stromů výherců výběrových řízení, které stále dokola chcípaly a stále dokola byly zahrabávány nové. Časem to i běžným laikům začalo být přeci jen divné a našli se i tací, kteří se zvídavě ptali proč tomu tak je. Ve výše uvedeném popisu si povšimněte, nepoužívám ani výraz „výsadba“, natož výraz „zahradník“. To s tím nemělo nic společného.
Dobývané se zemním balem jsou zejména stromy. Mohou být takto expedovány v podstatě všechny rostliny. Ano, znáte patrně ještě mnozí dosud naštěstí běžnou praxi výsadby prostokořenných ovocných stromků a trefně se ptáte proč se tahat se zemním balem, když můžeme sázet s holými kořeny tak jak je strom přímo vyoraný ze školky. Ano, tříleté výpěstky ovocných druhů jsou takto běžně sázeny, jejich podnože jsou na toto zacházení připraveny a některé dokonce šlechtěny. I u ovocných druhů platí, že pokud přesazujeme starší výpěstky, činíme tak se zemním balem. Tyto stromy se pak velmi dobře ujímají a v podstatě ihned začínají plodit. A co lesnické sazenice? Ty se přece sázejí jako malé semenáče prostokořenné. U většiny z nich je to pravda a jejich ujmutí se také různými způsoby pomáhá. Například se kůlové kořeny musí ve školce podřezat, aby se tento větvil a zvýšila se šance na ujmutí. Přesazení totiž znamená pro jakýkoliv strom šok. Ten se musíme snažit všemi způsoby zmírnit, abychom byli při přesazení úspěšní. Nejde totiž o to, že strom „přežije“. On se má ujmout a růst. Což dá hodně práce a zdá se, že tato skutečnost mnohé stále překvapuje. Nikoliv kvalifikované zahradníky, ti to vědí.
Příprava zemního balu je tedy pro ujmutí naprosto zásadní. V souvislosti s masivní nárůstem zakopávání školkařských výpěstků bez jakékoliv odborné péče a nástrojů kontroly se rozmohly některé nešvary, které se zavirovaly celý sektor. Vítězové výběrových řízení tlačili na cenu a některé pěstební úkony se začaly zjednodušovat nebo se přestaly vůbec dělat. Jakoby se s ujmutím stromů už vlastně tolik nepočítalo. Přežívání do tabulek stačí. Moji nanejvýše erudovaní kolegové, Josef Souček a David Hora, tedy pro naše hlavní město Prahu vypracovali „Manuál kvality školkařských výpěstků“, kterým připomínají všem dotčeným parametry stromů, které kdysi bývaly skutečně standardem a bez nichž by si nikdo nedovolil strom vůbec expedovat. Černé na bílém tu stojí zdánlivě docela očekávatelné věci, jako že bal má být soudržný a rovnoměrně prokořenělý, souměrný, proporční vůči síle kmene a rostlina se v něm nemá hýbat. Velmi jasně je zde zacházeno se slovíčky „musí“ a „nesmí“. Při prohlížení věcně popsaných fotografií se člověk neubrání pocitu, že je vypracován pro blbce. Jenže do pozice „blbce“ jsme bohužel tlačeni často my zahradníci, kteří se po výhercích snažíme kvalitu vymáhat a dosáhnout ujmutí. Manuál budiž metlou do ruky každému, kdo má stejný cíl.
Vyšlo v časopise Echo 28.ledna 2025