Zimování

Zplenit zahradu na podzim je hloupý zvyk.

Většina z nás žije tak nějak v cyklu Démétéřiny kletby a přežívá mrtvou třetinu roku v hnědi, čekajíc na jarní probuzení. Tím pro nás začíná nová sezóna. Kytky to mají trochu jinak. V průběhu jara roztahují velmi účinné solární panely, na které spotřebují veškeré úspory z loňského roku. Dokud se prodlužuje den, jsou povzbuzovány ke stále větší a větší listové ploše a více světelným benefitům. Zdali kvetou předtím nebo potom, nehraje roli. Na to mají v zásobním skladu zvláštní kapitolu. Něco málo na květy, což je jejich forma PR či inzerce, a obří investice do semen. Smysl jejich života. Nedělají to tak úplně všechny, ale většina ano. Ty vytrvalejší investují pod zemí do škrobu. Mají na to oddenky, rhizomy, hlízy a další formy energetických bank, kde mají nasyslíno. Hodně jich spravedlivě rozděluje mezi semena s budoucností a podzemní štrozok. Dětem nebo sobě na stáří? Toť otázka.

V období slunovratu tohle úsilí vrcholí, letní kytky proto kvetou v nejdelší dny, aby si to užily. A po Anně přijde rána, uvědomí si, že přijde zima a solární továrna změní režim. Solární panely nechají v běhu, maximálně postaví nový, když jim je něco okouše, rozbijou kroupy nebo shnije houba.  Případně když se jim po přesazení velice dobře daří, jsouce hýčkány člověkem se zelenými prsty. Všechno míří pod zem. Tehdy kytky přirůstají. Přisazují puky, rozvíjejí oddenky, natahují nové kořeny. Všechno to, co vidíme nad zemí, si mohou dovolit jen díky organizaci svého podzemí. To je ono legendární „Zdroje tu jsou!“.

To znamená, že jak se podaří zjara rozvinout solární panely, chcete-li, listovou plochu, tak bude vypadat budoucnost té či oné kytky. Musí tedy z něčeho žít a to velmi záhy. V přírodě se tento „jarní čaj“ připravuje celou zimu. Houby chladného cyklu zvesela tři měsíce pilně dekomponují, aby se zvýšenou jarní teplotou byla jícha patřičně dostupná ve prospěch rašících rostlin. Strávníků nafermentované listové hmoty je spousta a ti s prvním jarním dnem přicházejí velmi lační. Mrazovými cykly je půda povolená, drobtovitá a všem těmto drobečkům se v ní snadno pohybuje. Zatahují svou potravu a své zbytky pod zem a dělají to, co jinak velmi pracně musíme konat rycími vidlemi či rýčem. To všechno se děje s přispěním ke zdravému a přirozenému cyklu. Kompost či strojená hnojiva jsou samozřejmě vydatnou injekcí. Lžíce s polévkou musí mířit do otevřených úst, má-li mít smysl. Tou je zde především zdravá struktura půdy a půdotvorný proces v běhu se všemi jeho hráči.

Když na podzim zpleníte zahradu, všechno ořežete a odnesete na kompost, necháte ji doslova na pospas. Ach ano, je tu ta teorie o houbových chorobách, které necháváte na rostlinách a v kompostu, by je sežraly jiné houby. Ano, snížení infekčního tlaku je dobrá věc a napadené části rostlin holt odstraníme. Řada hub se ale na listech v říjnu a listopadu vyskytuje již velmi běžně, a protože spory létají vzduchem, nelze jejich výskytu zabránit. Rouškou rostlin je jejich vitalita. To je nejlepší postřik. Dobrá půda, výživa a především vitální růst bez strádání a stresů. Musíme si holt každý zvážit, co je pro nás cennější. Jestli rostlina silná a plná života, nebo hrozba patogenů, které jsou stejně všude. Vzhlížíme k přírodě. Tak dobře. Teď se mi to hodí. Chodí tam někdo s nůžkama před zimou? Do dutinek pak jen teče voda a led trhá trsy. Holé trsy nesmírně trpí mrazem a chvojí je nepřikryje nikdy tak dobře jako ony samy. Ostatně, kdo má dost chvoje na celou zahradu. Nechte alespoň část listí v záhonech. Zejména hajní kytky ho dobře snáší. Stojí to za to a nic to nestojí.

Zkrácená verze vyšla 7.listopadu 2022 v týdeníku Echo.