Žlutá je krutá
Stejně jako módní vlny ovlivňují design oblečení, aut nebo kabelek, ovlivňují i tvorbu zahradnickou. Nejpříkladněji výběr rostlin. V éře minulé převládaly jalovce, borovice, tavolníky a brsleny, které v devadesátkách vystřídali tújoví a cypřišoví trpaslíci. Na sklonku milénia se pak všechno nějak přebarvilo na perovskiově fialovou, kavylově vlasatou a gaurově rozevlátou. A podlehli jsme tomu téměř všichni. Nyní dál podléháme lučnímu mámení, muchovníkovým vícekmenům a růžovým echinám. Nic proti těm kytkám, túje, je-li dobře použita, může fungovat i vypadat skvěle. Jak si některé rostliny na pomyslný piedestal stavíme, některé k němu nikdy nepustíme. Do této nevděčné pozice se bez zásluhy dostaly rostliny kvetoucí žlutě. Stejně jako se uživatelské embargo uvalilo na červené karafiáty, záhonové růže a keřové mochny, na okraj zájmu byly vytlačeny i žluté kytky. Při tom bez žluté nezačne jaro, nevykvete louka ani nezčervená podzim. Začalo to nenápadně Žluté květy. Brojí proti nim všichni, klienti i zahradní architekti. Nevím,