Zrod parků

Když se bořily hradby, vznikaly parky

V Praze po desetiletí zasedala „Sadová komise“, orgán, který měl primárně na starosti blaho městských sadů a po všech stránkách se o ně staral od jejich vzniku až po rozkvět a péči. Její zápisy jsou mimořádným svědectvím doby, důkazem osobní zodpovědnosti našich předků i nabídkou neodbytných paralel. Některé trable zůstávají totiž stále stejné. Taková „individua v okolí nádraží se potulující“ máme přeci jen i dnes. Dokonce i v okolí docela stejného nádraží. Tehdy císaře Františka Josefa, dnes prostě „Hlavní“. U něj byl založen v roce 1871 „Velký městský sad“, tehdejší pýcha Prahy. Právě léta na sklonku devatenáctého století poskytují v zápisech sadové komise nebývale barvité čtení. Vznikala Praha, tak jak ji v mnoha místech známe podnes. Sneseny byly hradby a místa po nich přebírala od c.k. vojenské správy do péče právě sadová komise.

Vedle obecních starších, tedy dnešním jazykem zastupitelů, v ní zasedali především sadoví komisaři a přítomen byl obvykle i městský zahradník, který měl pouze poradní hlas. V závěru století, v souvislosti s rozšiřováním sadů bylo takových dozorců již třináct a měli plné ruce práce, jak lze usoudit právě ze zápisů sezení konaných pravidelně každý měsíc. Zejména v osmdesátých a devadesátých letech nejsou výjimkou zápisy mající deset, patnáct i více stran. Později, když se budovatelský ruch uklidní, omezí se činnost komise zejména na správu. Diskuse jsou velmi živé, zapisovateli se muselo kouřit z pera. Pánové si nebrali servítek a nejsou výjimkou ostré otevřené při, ba i rezignace. Každý odstavec má své jednací číslo, rozhoduje se hlasováním a hlas proti je vypsán jménem. Zápisy byly dále postupovány městské radě, která na doporučení sadové komise brala zřetel a přejímala její závěry. Opisy pak mířily dalším dotčeným orgánům na vědomí. Krycím listem každého zápisu je prezenční listina. Zadní strana je naopak vyhrazena pro podací razítko a stvrzení radou města. Všechna rozhodnutí jsou parafována osobně zodpovědnými osobami. Sadová komise se též obrací na znalce a nechává porovnávat jejich vyjádření například ve věci sázení stromů na Václavské náměstí. Nákupy jsou činěny z různých zdrojů, aby nezavdaly „obchodním pletichám“. Výjimkou nebyly zahraniční nákupy, první sekačky se nakupovaly v Paříži. Hospodářští dozorci pak byli dva, pro levý a pro pravý břeh Vltavy. Zahradní dělníci v parcích museli nositi příslušný odznak, a to pod pokutou. Za nepřístojnost bylo považováno „nářadí neočištěné v uschování po práci odevzdávat“ a při opakování byl tento propuštěn.

Každý park měl také svého hlídače. Mimo jiné jeho starostí bylo „aby dělníci a zřízenci v sadech sobě nenosili větší množství lihových nápojů, než jaké mají ku posilnění a stravování zapotřebí“. Řešen byl také případ sporu hlídače s městským strážníkem, který dlel na dětském rejdišti s ženštinami po setmění v zábavě. Oponoval hlídači, co mu má co rozkazovat, když on je strážník. Po mnoha tahanicích bylo výsledkem napomenutí. Komise ovšem v téhle záležitosti prokázala mimořádnou urputnost a stále věc vracela městské radě k projednání.

Jeden z hlídačů pro „povahu všeobecně krutou“ přišel o místo právě ve Velkém městském sadě. Smluvil se totiž s jistou Petržílkovou, že v bezinách utluče černého čápa, který v parku se zdržoval. Její druh, bývalý ptáčník, ho vycpe a následně ho za sedm zlatých prodá předsedovi sadové komise Dr. Kratochvílovi. Přičemž hlídači dá jako provizi zlatku. Několik zasedání komise je věnováno vyšetřování celé záležitosti, ba dokonce si komise zjišťuje, že černý vycpaný čáp obvykle stojí mezi deseti a dvaceti zlatými. Nad některými zápisy ovšem člověku zatrne. Ročně bylo v pražských sadech odchyceno a předáno pohodnému téměř sedm set koček.

Vyšlo v časopise Echo 12.prosince 2021