Brčálník barvínků
Barvínek je klasická babičkovská trvalka. Mně evokuje milé vzpomínky na dětství. Vídávala jsem ji na hřbitově při pravidelných návštěvách s babičkou, ve stinných zahradních zákoutích, ale i při výletech do lesa. Dodnes mě nepřestávají okouzlovat místa, která si barvínek vyhlídne pro kolonizaci. Občas přemýšlím, jak se tam dostal. Vyklopil ho tu někdo spolu s opadaným listím ze zahrady? Nebo tu roste odjakživa? Jméno Vinca je odvozeno z latinského Vincio, což znamená spoutat nebo svázat. Zřejmě kvůli dlouhým propleteným šlahounům, ze kterých bylo v různých zemích zvykem vyrábět věnce pro nevěsty, nebo se pokládal na rakve mladým zemřelým. Jiný tvar slova, per vinca či Vinca pervinca, odkazuje na stále svěže zelený, což může souviset se starým českým výrazem brčál, který znamenal mimo jiné zelenati se (staročesky bručiti se, viz. Oskar Smrž). Barvínky s jarními podrosty v Květnici Národního muzea. V zahradnické i krajinářské praxi má barvínek coby stálezelený půdopokryv své výsadní postavení. Existují 4 druhy barvínku –