Experiment slimák

Věra Přibylová

Přátelé, kamarádi, kolegové. Přináším odpověď na zásadní otázku, co se děje se slimákem, když sežere granule přípravku proti slimákům, kde je účinnou látkou fosforečnan železitý. Mnohým z vás tato otázka jistě nedala spát stejně jako mně, a proto jsem tuto problematiku zodpovědně probádala.

Experimentu se víceméně dobrovolně zúčastnili tři slimáci, které jsem vykrmovala peletkami Zdravá zahrada – přípravek proti slimákům. Pokusné subjekty měly každý vlastní, zpočátku čistou, sklenici od okurek v příjemném stínu s výhledem do zeleně. Všichni tři byli na počátku výkrmu ve stejné váhové kategorii a kromě granulí dostávali i šťavnaté listí pampelišek, aby bylo jisté, že neumírají hlady. Jejich příbytky byly také několikrát denně důkladně větrány.

Figure 1: Začátek experimentu, slimáci se zabydlují ve svých nových domovech. Stav před prvním krmením peletkami a pampeliškou. Foto V. Přibylová

Společně s nimi byl pak v rámci negativní kontroly vykrmován v další sklenici i čtvrtý slimák, který ovšem dostával pouze zelené lupení, žádné granule. Bylo potřeba ověřit, že slimák ve stejných podmínkách, ale krmený jen zelení, netrpí hladem, stresem nebo dalšími civilizačními vlivy, které by mohly způsobovat ztrátu chuti k jídlu, hubnutí, nebo snad dokonce smrt, a že při standardním krmení vedle svých kamarádů ve skleněných garsonkách prospívá. Stručně řečeno vyloučit možnost, že by slimák v zajetí zemřel i bez granulí. Trudnomyslností.

Zajímalo mě, jak dlouho slimáci vydrží na dietě založené na fosforečnanu železitém a kolik granulí je potřeba k jejich terminaci.

Nebudu vás napínat. Vydrží překvapivě dlouho. Zatímco při pozření Vanishe se jim vlivem metaldehydu okamžitě rozleptá břicho nebo noha, nebo jak se tomu vnitřku u nich říká, a můžete jasně sledovat slizkou stopu nebožákovu až k místu jeho posledního odpočinku, při požití Zdravé zahrady je tomu jinak.

Slimák v prvních dnech nejeví výrazné znaky slinění, ale přijde o svůj apetit. K tomu je potřeba, aby sežral nějaké minimální množství peletek. Při pokusu se zdá, že to minimální množství je někde kolem 15 kusů peletek na dospělého jedince. Pokud sní granulek víc, žádný jiný efekt to nemá. Prostě ho bolí bříško stejně, jako kdyby se nafutroval jen těmi 15 granulkami. Nejeví ale zájem ani o čerstvé listí.

Figure 2: V průběhu experimentu, tady už je zeleň nezajímá. Foto V. Přibylová

Překvapivě i když má na výběr mezi granulí a pampeliškou, dává přednost granuli. Po dalších pár dnech nechutenství umírá. Slimák, který dostal zpočátku menší dávku peletek, cca 10 kusů, ještě první dávku zeleně snědl. Následně ale konzumoval jen peletky, přestože měl na výběr i salátek. Nakonec i on zhynul.

Figure 3: Záznamy. Foto V. Přibylová

Celkem toto období od nakrmení prvními granulemi až do úmrtí dobrovolníků trvalo 5–6 dní.

Kontrolní slimák, který nebyl krmen granulemi, v zajetí netrpěl a umírat se nechystal. Po osmi dnech pravidelných kontrol a krmení jsem u něj s výkrmem skončila, neboť dosáhl jateční velikosti, aniž by vykazoval jakékoli známky stresu.

Figure 4: D – Dětřich, na něm probíhal negativní test. Foto V. Přibylová

Figure 5: Negativní test, trudnomyslnost v zajetí vyloučena, větrání je také evidentně dostatečné. Foto V. Přibylová

Experiment by šel jistě zpřesnit, sledovat, zda a jaký efekt má pomalé dávkování malého počtu peletek nebo jestli má tento typ stravy vliv na reprodukční chování slimáků, jestli malé množství peletek není nakonec pro slimáka něco jako chřipka, která mu sice zavaří, ale časem ji rozchodí. To si nechám na jindy, teď se zase rozjíždí zahradní sezóna a nemohla bych se experimentu věnovat dostatečně zodpovědně.

Stále tedy platí, že pokud krmíte své slimáky granulemi s fosforečnanem železitým, dokud granule mizí, krmte. Ale neklesejte na mysli, vězte, že je bolí bříška a že brzo zhasnou.